Nejčastěji se vyskytující otázky a naše odpovědi na ně - předem bych ráda upozornila na to, že odpovědi se vztahují výhradně na naše psy a jiný majitel plemene s nimi nemusí absolutně souhlasit! Děkuji :)
Nejčastěji pokládaná otázka:)
Je to vlk nebo pes?
Jednoznačně se jedná o psy, ne o vlky, a jako k takovým se k nim i chovám. Občas se setkávám s názory některých majitelů ČSV, že jejich "vlci" mají mít volnost, proto je nehodlají zatěžovat drillem výcviku...dle mého názoru do je první krok směrem ke katastrofě. ČSV nepotřebuje tvrdý výcvik, ale potřebuje důslednou výchovu, do které nezbytně patří i určení určitých mezí, jejichž překročení majitel nesmí tolerovat. Nevidím v tom odebírání volnosti, ale naopak zajištění budoucího spokojeného života nejen páníčka, ale i psa, berme to logicky, co je vám příjemnější, když psovi necháte jeho "volnost" a veškeré jeho chování budete omlouvat tím, že je to přeci "vlk" proto si může dělat co chce, což může vyústit v obrovský problém, který v opravdu krajním případě může skončit nejen úrazem, ale odebráním, či odevzdáním psa. Nebo mu radši nastavíte meze, které mu ukáží ten správný směr, díky kterému spolu prožijete spoustu pohodových let? Občas mě překvapuje, co vše někteří majitelé svým vlčákům tolerují, od zničeného nábytku po šikanování ostatních psů, často i slýchám názory, že jejich pes je něčím "víc" než ti ostatní obyčejní...tyto názory jsou pro mne nepochopitelné a naprosto zcestné, neexistuje, abych vědomě nechala svoje feny omezovat jiné psy, stejně jako si nepřeji, aby se jiní psi takto chovala k mým holkám, já jako páníček vždy musím být schopen racionálně vyhodnotit situaci a v čas zakročit. Samozřejmě může se stát, že mladý pes bude zkoušet co mu ten druhý dovolí, ale v případě, že hra příliš přitvrzuje a druhý pes se cítí ohrožen, ihned musíme hru ukončit. Nechápu, jak někteří majitelé mohou beze studu přiznat, že jejich pes "žere" malé psy a ještě to brát jako samozřejmost... těmto lidem nepatří do ruky ani plyšák natož ČSV. Je možné, že i toto je jeden z důvodů, proč raději vyhledáváme společnost nekonfliktních psů i majitelů.
ČSV má v předcích vlka, to samozřejmě ano, ale od té doby nás dělí již mnoho generací a vlčí krev se zředila, z vlka si ponechali, krom vzhledu i spoustu vlastností, jako je např. výrazná mimika, vytrvalost, ale i citlivost na určité situace, ale stále se jedná o psa a dle toho bychom se měli zachovat.
Nejčastěji pokládaná otázka:)
Je to vlk nebo pes?
Jednoznačně se jedná o psy, ne o vlky, a jako k takovým se k nim i chovám. Občas se setkávám s názory některých majitelů ČSV, že jejich "vlci" mají mít volnost, proto je nehodlají zatěžovat drillem výcviku...dle mého názoru do je první krok směrem ke katastrofě. ČSV nepotřebuje tvrdý výcvik, ale potřebuje důslednou výchovu, do které nezbytně patří i určení určitých mezí, jejichž překročení majitel nesmí tolerovat. Nevidím v tom odebírání volnosti, ale naopak zajištění budoucího spokojeného života nejen páníčka, ale i psa, berme to logicky, co je vám příjemnější, když psovi necháte jeho "volnost" a veškeré jeho chování budete omlouvat tím, že je to přeci "vlk" proto si může dělat co chce, což může vyústit v obrovský problém, který v opravdu krajním případě může skončit nejen úrazem, ale odebráním, či odevzdáním psa. Nebo mu radši nastavíte meze, které mu ukáží ten správný směr, díky kterému spolu prožijete spoustu pohodových let? Občas mě překvapuje, co vše někteří majitelé svým vlčákům tolerují, od zničeného nábytku po šikanování ostatních psů, často i slýchám názory, že jejich pes je něčím "víc" než ti ostatní obyčejní...tyto názory jsou pro mne nepochopitelné a naprosto zcestné, neexistuje, abych vědomě nechala svoje feny omezovat jiné psy, stejně jako si nepřeji, aby se jiní psi takto chovala k mým holkám, já jako páníček vždy musím být schopen racionálně vyhodnotit situaci a v čas zakročit. Samozřejmě může se stát, že mladý pes bude zkoušet co mu ten druhý dovolí, ale v případě, že hra příliš přitvrzuje a druhý pes se cítí ohrožen, ihned musíme hru ukončit. Nechápu, jak někteří majitelé mohou beze studu přiznat, že jejich pes "žere" malé psy a ještě to brát jako samozřejmost... těmto lidem nepatří do ruky ani plyšák natož ČSV. Je možné, že i toto je jeden z důvodů, proč raději vyhledáváme společnost nekonfliktních psů i majitelů.
ČSV má v předcích vlka, to samozřejmě ano, ale od té doby nás dělí již mnoho generací a vlčí krev se zředila, z vlka si ponechali, krom vzhledu i spoustu vlastností, jako je např. výrazná mimika, vytrvalost, ale i citlivost na určité situace, ale stále se jedná o psa a dle toho bychom se měli zachovat.
1. Jsou tito psi inteligentní?
Ano, vlčáci patří mezi velmi inteligentní plemena, oplývají nejen inteligencí, ale i značnou vychytralostí. ČSV je schopno se naučit velké množství povelů i je vyplnit, ale vše záleží na společné harmonii mezi majitelem a psem, dokáží být i velmi tvrdohlaví. Inteligence se u nich nevyznačuje pouze cvičitelností, ale právě tím, že jsou schopni sami uvažovat o tom, proč by měli cvičit a zda se jim to vyplatí, když v tom neuvidí smysl většinou to neudělají nebo pokud ano tváří se u toho tak neochotně, že se člověk na požadovanou činnost raději vykašle... např. moje straší fena má perfektní chůzi u nohy i s očním kontaktem, ale pouze v případě, že se zrovna vyspala do růžova a že zrovna na to má náladu... jindy je schopna se plahočit jak mrtvola a tvářit se u toho tak utrápeně a mrzutě, že by člověk tu hérečku nejraději popohnal šťouchancem do zadku nebo se na celou chůzi po place vykašlal. Vlčáci jsou i mistři ve vymýšlení hovadin, každou chvilku si jsou schopní vymyslet nějakou další kravinu, např. moje mladší čuba v půl roce objevila kouzlo hry na schovávanou, naučila se schovat se v ložnici v šatní skříni a když si starší fena zaleze do postele, malá vyskočí ze skříně a začne velkou rubat...náramná sranda, hlavně pokud je půlnoc, celý barák spí a vy vstáváte druhý den v 5 do práce...o mrzutosti neblaze probuzené starší feny a její reakce na vzbuzení, myslím netřeba mluvit.).
2. Jak aktivní je plemeno?
Dle osobní zkušenosti si myslím, že aktivita vlčáků úzce souvisí s aktivitou jejich majitelů, když budete chtít jít běhat, půjdou běhat, když budete chtít jít na kolo, půjdou na kolo, když budete chtít tři dny proležet v posteli, počítejte s tím, že v ní nebudete sami, atd. Samozřejmě vše je individuální a já mám své holky takto naučené, že jsou chvilky, kdy prostě se jim nemůžu věnovat a maj odpočívat. Stejně jako naučit psa běhat u kola, je i důležité psa naučit odpočívat, možná to zní jako banalita, ale osobně si myslím, že je to jeden z nejobtížnějších "cviků". U vlčáků je důležité kromě těla zaměstnat i hlavu, znuděný vlčák, je to nejhorší co vás může potkat, proto by si majitel měl najít čas si se psem pohrát, pocvičit a i jen tak zablbnout, důležité je psa unavit např. před odchodem do práce.
Vlčáci dokáží být velmi aktivní a budou rádi dělat cokoliv, pokud to budou moct dělat společně s páníčkem i když se u toho občas budou tvářit naštvaně, věřte, že v hlouby duše jsou i z a tuto činnost rádi, ať už se bude jednat o dogtrekking, výcvik, agility,coursing, či něco jiného, možností je spousta jen si každý musí najít to co mu vyhovuje. Vlčáci jsou i naprosto perfektními gaučáky a občas je až nemožné, je přesvědčit o opaku a donutit je k aktivitě, moje stará se pro gaučink narodila, je opravdovou mistryní v tomto "sportu", člověk by jí z gauče obřas nedostal ani heverem.
Každopádně není tomu tak, že by potřebovali denně nachodit 20 km jinak vás sežerou nudou, to opravdu ne. Chodím do práce v týdnu s čubama akorát rychle obejdu barák a taky se nic neděje, čas se jim pak snažím vynahradit o víkendech různými sporty či vycházkou s dalšími psy a nebo i jen společným povalováním.
2. Jak aktivní je plemeno?
Dle osobní zkušenosti si myslím, že aktivita vlčáků úzce souvisí s aktivitou jejich majitelů, když budete chtít jít běhat, půjdou běhat, když budete chtít jít na kolo, půjdou na kolo, když budete chtít tři dny proležet v posteli, počítejte s tím, že v ní nebudete sami, atd. Samozřejmě vše je individuální a já mám své holky takto naučené, že jsou chvilky, kdy prostě se jim nemůžu věnovat a maj odpočívat. Stejně jako naučit psa běhat u kola, je i důležité psa naučit odpočívat, možná to zní jako banalita, ale osobně si myslím, že je to jeden z nejobtížnějších "cviků". U vlčáků je důležité kromě těla zaměstnat i hlavu, znuděný vlčák, je to nejhorší co vás může potkat, proto by si majitel měl najít čas si se psem pohrát, pocvičit a i jen tak zablbnout, důležité je psa unavit např. před odchodem do práce.
Vlčáci dokáží být velmi aktivní a budou rádi dělat cokoliv, pokud to budou moct dělat společně s páníčkem i když se u toho občas budou tvářit naštvaně, věřte, že v hlouby duše jsou i z a tuto činnost rádi, ať už se bude jednat o dogtrekking, výcvik, agility,coursing, či něco jiného, možností je spousta jen si každý musí najít to co mu vyhovuje. Vlčáci jsou i naprosto perfektními gaučáky a občas je až nemožné, je přesvědčit o opaku a donutit je k aktivitě, moje stará se pro gaučink narodila, je opravdovou mistryní v tomto "sportu", člověk by jí z gauče obřas nedostal ani heverem.
Každopádně není tomu tak, že by potřebovali denně nachodit 20 km jinak vás sežerou nudou, to opravdu ne. Chodím do práce v týdnu s čubama akorát rychle obejdu barák a taky se nic neděje, čas se jim pak snažím vynahradit o víkendech různými sporty či vycházkou s dalšími psy a nebo i jen společným povalováním.
3. Jakou mají povahu?
Zde je to opravdu velmi individuální, např. naše starší má pro mne naprosto jedinečnou povahu, mohu se na ní opravdu na 100% spolehnout, je otevřená a přátelská jak ke známým tak i k cizím. Je velmi citlivá, ale zároveň ne ní splachovací a nehroutí se z každého stresu. Díky její perfektní povaze se aktivně věnujeme canisterapii nejen s dětmi, ale i s dospělými. Je výborně ovladatelná a nekonfliktní, při hromadných vycházkách, kde se nás sejde i 10 a více psů, si zachovává chladnou hlavu a konflikty nevyvolává naopak ráda se zapojuje do her nebo se proplétá mezi páníčky ostatních psů a užívá si jejich pozornosti. Při výcviku dobře spolupracuje, ale má i své dny, kdy jí výcvik nebaví. Při nácviku obran se jí daří, obranu má razantní s plnými zákusy, jediné s čím stále bojujeme je vyštěkání v maketě - proč by taky na toho strejdu tam měla štěkat, když ho má ráda ... ale i to dopilujeme. Stopy vypracovává soustředěně a ne zbytečně zbrkle, stopu postupně prodlužujeme a přidáváme oblouky a lomy, brzy bychom chtěli začít s předměty. Ale stejně jak u poslušnosti i u obran a stop záleží na tom, zda se na to cítí, jsou dny, kdy je milionová a pak se dny, kdy to nemá cenu a akorát by se jí výcvik znechutil, v tyto dny lenošíme, venčíme či se věnujeme jiným aktivitám.
Mladší fena, je povahově zase někde jinde, je stejně přátelská a milující jak starší, ale zatím je stále štěně a i to se s postupem věku může změnit. Co se týče výcviku je dobře motivovatelná na žrádlo, ale
zatím se nevydrží dostatečně dlouho soustředěná, proto pracujeme radši víckrát po 10ti minutách než jí utavit hodinovým cvičením, ze kterého si nic neodnese. mezi psy je aktivní, ale je to provokatérka, proto jí musím občas krotit, zatím je přátelská ke všem psům, bohužel i k těm, kteří zrovna přátelští nejsou, proto ji musím hlídat a v čas odvolat. Myslím, že na canisterapii vhodná nebude, zatím je dost hyperaktivní, uvidíme zda se uklidní věkem, jako tomu bylo u té starší. Ale stále i považuji za povahově skvělou a doufám, že se bude tímto směrem vyvíjet dál. Je až extrémně mazlivá a kontaktní, to starší není, ta má ráda kontakt (na gauči, či v posteli se přitulí), ale že by se vyloženě přišla mazlit, to zas ne. Ráda se ale mazlí po ránu to vás probudí tulícím útokem. Malá se mazlí pořád, sednete si do křesla, přijde se mazlit, lehnete si na gauč, lehne si k vám a chce se mazlit, přijde návštěva, chce se mazlit. Občas jí už musím odkázat na místo, jelikož se chce mazlit i v občas nevhodných situacích, např. když sedíte u stolu a chystáte se si pochutnat na výtečné a samozřejmě horké polévce... opravdu je dost nepohodlné obědvat s pětatřiceti kilovým štěňátkem, které vám sedí na klíně, tulí se a hlavu si opírá o vaše rameno.
Každá je svá a naprosto jedinečná a pro mě absolutně perfektní!
Zde je to opravdu velmi individuální, např. naše starší má pro mne naprosto jedinečnou povahu, mohu se na ní opravdu na 100% spolehnout, je otevřená a přátelská jak ke známým tak i k cizím. Je velmi citlivá, ale zároveň ne ní splachovací a nehroutí se z každého stresu. Díky její perfektní povaze se aktivně věnujeme canisterapii nejen s dětmi, ale i s dospělými. Je výborně ovladatelná a nekonfliktní, při hromadných vycházkách, kde se nás sejde i 10 a více psů, si zachovává chladnou hlavu a konflikty nevyvolává naopak ráda se zapojuje do her nebo se proplétá mezi páníčky ostatních psů a užívá si jejich pozornosti. Při výcviku dobře spolupracuje, ale má i své dny, kdy jí výcvik nebaví. Při nácviku obran se jí daří, obranu má razantní s plnými zákusy, jediné s čím stále bojujeme je vyštěkání v maketě - proč by taky na toho strejdu tam měla štěkat, když ho má ráda ... ale i to dopilujeme. Stopy vypracovává soustředěně a ne zbytečně zbrkle, stopu postupně prodlužujeme a přidáváme oblouky a lomy, brzy bychom chtěli začít s předměty. Ale stejně jak u poslušnosti i u obran a stop záleží na tom, zda se na to cítí, jsou dny, kdy je milionová a pak se dny, kdy to nemá cenu a akorát by se jí výcvik znechutil, v tyto dny lenošíme, venčíme či se věnujeme jiným aktivitám.
Mladší fena, je povahově zase někde jinde, je stejně přátelská a milující jak starší, ale zatím je stále štěně a i to se s postupem věku může změnit. Co se týče výcviku je dobře motivovatelná na žrádlo, ale
zatím se nevydrží dostatečně dlouho soustředěná, proto pracujeme radši víckrát po 10ti minutách než jí utavit hodinovým cvičením, ze kterého si nic neodnese. mezi psy je aktivní, ale je to provokatérka, proto jí musím občas krotit, zatím je přátelská ke všem psům, bohužel i k těm, kteří zrovna přátelští nejsou, proto ji musím hlídat a v čas odvolat. Myslím, že na canisterapii vhodná nebude, zatím je dost hyperaktivní, uvidíme zda se uklidní věkem, jako tomu bylo u té starší. Ale stále i považuji za povahově skvělou a doufám, že se bude tímto směrem vyvíjet dál. Je až extrémně mazlivá a kontaktní, to starší není, ta má ráda kontakt (na gauči, či v posteli se přitulí), ale že by se vyloženě přišla mazlit, to zas ne. Ráda se ale mazlí po ránu to vás probudí tulícím útokem. Malá se mazlí pořád, sednete si do křesla, přijde se mazlit, lehnete si na gauč, lehne si k vám a chce se mazlit, přijde návštěva, chce se mazlit. Občas jí už musím odkázat na místo, jelikož se chce mazlit i v občas nevhodných situacích, např. když sedíte u stolu a chystáte se si pochutnat na výtečné a samozřejmě horké polévce... opravdu je dost nepohodlné obědvat s pětatřiceti kilovým štěňátkem, které vám sedí na klíně, tulí se a hlavu si opírá o vaše rameno.
Každá je svá a naprosto jedinečná a pro mě absolutně perfektní!
4. Vyskytují se u nich nějaké zdravotní problémy?
Ano vyskytují, vlčák bohužel není superpes a díky německým ovčákům, které mají mezi předky, se i u vlčáků mohou vyskytnout dědičná onemocnění, naštěstí ne v takové míře, jako u jiných plemen a obecně se dá říct, že se jedná o relativně zdravé plemeno, to ale jen díky zásluze svědomitých a zodpovědných chovatelů, kteří své psy testují a dle výsledků sestavují chovné páry. Zvířata zatížená dědičnými chorobami se z chovu eliminují. Nejběžněji se vyskytujícím onemocněním je dysplazie kyčelního (DKK, HD) a loketního kloubu (DLK, ED), které se vyskytuje téměř u všech plemen, u vlčáků je pro uchovnění povinné vyšetření na tuto nemoc, a chovnost se uděluje pouze do nízkého stupně dysplazie - hezký popis naleznete na stránkách veteriny zde
Další onemocnění, které může ČSV postihnout je degenerativní myleopathie - DM
"DM je progresivní neurodegenerativní onemocnění míchy. Rané stádium choroby se projevuje ubýváním bílé hmoty míšní, především v hrudní oblasti páteře. Dochází tak k postupnému narušování systému “drah” vedoucích signály z mozku do cílového místa a tedy ke zhoršené schopnosti ovládat zadní, a v pozdějším stádiu nemoci, i přední končetiny. Klinickým projevem u zvířat postižených tímto onemocněním je charakteristický styl chůze, který se projevuje ztrátou koordinace a rovnováhy. Mezi další projevy patří inkontinence a postupné ochrnutí dýchacích svalů. Všechny změny provázející degenerativní myelopathii jsou nevratné a zhoršující se ve svém projevu. První příznaky nemoci lze pozorovat přibližně ve věku osmi let a celý proces může trvat až tři roky, v případě, že majitel dříve nesvolí k euthanázii zvířete. DM je bohužel v současnosti neléčitelná choroba, vždy končí smrtí zvířete." převzato z cswolfdog. cz
Majitelé italského psa natočili video, jak u jejich miláčka DM postupovala - video je opravdu velmi smutné, ale bohužel i pravdivé! Ke shlédnutí zde
ČSV může onemocnět i tzv. dwarfismem - jedná se o dysfunkci hypofýzy. Dwarfismus je hezky poipsán na této stránce zde
Jelikož do budoucna plánuji chov nechám své feny na všechny tyto choroby vyšetřit a dle výsledků vyberu odpovídající krycí psi, čímž se zaručí, že žádné ze štěňat neonemocní těmito nemocemi!
5. Jak je to u nich s kousáním?
6. Okusují nábytek či jiné věci?
7. V případě, že si chci pořídit vlčáka, je nutností abych měl dům s velkou zahradou a kotcem?
8. Vyžaduje jejich srst speciální péči?
9. Jak vychází s dětmi, psy, či jinými zvířaty?
10. Jaká metoda výchovy a výcviku je pro ně nejlepší?
11. Jsou opravdu agresivní jak se o nich říká?¨
Zum Bearbeiten hier klicken .